Dnešní den byl úplně strašně moc nejlepší!
Ráno jsme se musela asi 15 minut přemluvat, zda mám vůbec vstávat z postele. Říkala jsem si - vždyť ta přednáška není tak důležitá, doplním si jí, budeme jen opakovat, o nic nepříjdu. Nakonec jsem vstala, dostavila se a ta přednáška byla úplně, ale úplně o ničem! Jediné, co jsem zvládala, bylo psát zoufalé sms.
Pak jsem se pokoušela dostat se na školní počítače, potřebovala jsem si něco důležitého vytisknout. Samozřejmě, nešlo se mi přihlásit mími osobními údaji. Nevím, kde jsem dělala chybu, ale docela rychle jsem rezignovala a rozhodla se to řešit až příjdu ze školy.
Vše zatím bylo v pořádku - dokud jsem nezjistila, že můj ISIC, do té doby spokojeně uložen v kapse kalhot, zmizel. Tohle se vážně může stát jen a jen mě. Prošla jsem celou budovu a nic. Stále ale doufám, že ho někdo najde a ozve se mi, měla jsem na něm dost peněz...
Prosím. Prosím.
Teď jsem neuvěřitelně unavená. Problém s tiskem jsem díky laskavé spolužačce vyřešila, ISIC je stále v řešení. Chci spát, je mi smutno, potřebovala bych slyšet něco pěkného. Nikdo mi nic pěkného nepíše. Prostě den na nic.
Asi si půjdu koupit čokoládu a celou jí s ním, to na depresi pomáhá.
Občas. Když z toho nechytnete další depresi.
Nebo si pustím nějaký seriál a zapomenu na realitu, na to, že jsem sama, že mám spoustu věcí na práci, prostě na všechno. Na to, že mě zítra čeká náročný den. Prostě na všechno.
Ano, vážně mi není moc fajn a tohle je moje jediná cesta, jak ventiluji, tak se na mě nezlobte.
Otázka pro dnešek - jak zaháníte chmury a léčite své deprese? čokoláda, sex, sport?
(Sakra, proč jsem zmiňovala sex, další důvod k zoufalství.)
Jdu spát.
Já léčím chmury čokoládou nebo sportem. Teď jsem si ale čokoládu zakázala, o to víc jsem začla běhat.
A ten sex bych vlastně taky brala, ale k tomu jsou potřeba dva. No nic.
Ale neboj, bude líp.
Realita už bude minulost, nebudeš sama, práce se zmenší a tak. Neboj ;)