Opět další den za námi.
Nemám ráda čtvrtky, jsou strašně dlouhé - od rána až do večera ve škole. Tenhle ale nebyl za až tak špatný, sice jsem naprosto vzdala kytičky (aneb přišla jsem, sedla si tam, dvě minuty poslouchala a snažila se psát zápisky, pak si lehla na lavici a zbytek hodiny prospala). Jsem na to pyšná, jen nevím, kde si z toho seženu zápisky.
A kdo to nepostřehl - ISIC se mi díkybohu našel, takže i tento problém je už za mnou.
Co ale za mnou není je zoufalství nad tím, že jsem sama. Chci chlapa. Na druhou stranu ho nechci natolik, že bych litovala svého rozchodu (v červnu s dlouholetým přítelem, protože už to prostě nebylo ono). A taky je problém, že chci konkrétního, určitého chlapa a nesmířím se jen tak s něčím. Vlastně s nikým, kdo by aspoň trochu nebyl jako on. Oni takoví existují, většinou o mě ale ani nezavadí pohledem. A to bych byla skvělou přítelkyní - milující, pečující, trpělivou. Nehysterčím, umím mlčet, když je potřeba (to umím i když to není potřeba), umím se bavit, umím pomoci... Co by si člověk přál víc?
No, pánové? Co byste chtěli víc?
A navíc nejsem ošklivá. Možná nemám míry modelek, ale kdybych měla, tak zas nemám žádný zadek a prsa. A to že to já mám. To mi připomíná, že dneska jsem si vzala tričko s velkým výstřihem, abych udělala "dojem" na Dana (spolužák, docela fajn). Bohužel byla celou dobu taková zima, že jsem si nemohla sundat svetr. A když už konečně bylo teplo, musela jsem mít na sobě laboratorní plášť...
Prostě nic sexy.
A bolí mě noha z mích kozaček s podpatkama. Kulhání taky není sexy.
Občas si říkám, že bych se měla naučit, jak se správně namalovat - abych taky pořádně vypadala k světu. Pak to ale většinou přesunu na někdy jindy s tím, že to vlastně vůůůbec nepotřebuji.
Tvoje zoufalství sdílím, jsem na tom stejně. Jenomže já tak nějak celoživotně, bohužel.
Nicméně věřím tomu, že u tebe je to jen otázka času, už brzy tady bude článek, že jsi "hepy" jak dva grepy a totálně in love. :)