close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sebevědomá žena? Ani omylem

24. října 2013 v 22:39 | autorka
Nebudeme si nic nalhávat - nejsem svobodná, emancipovaná a nezávislá žena.
Tím si jsem naprosto jistá - a jsem za to i ráda (protože jsem taková, jaká jsem - hloupoučká, naivní a romantická. A potřebuju nějakého chlapa - tedy, lásku.)
To by pro úvod stačilo.

Už jsem někdy říkala, že nemám ráda čtvrtky? Ani dnešek nebyl výjimkou, prostě příliš mnoho práce a málo času sama na sebe. Člověk se od rána musí soustředit a ani na chvilku nevypnout - ať už to jsou cvika, či přednáška, či laboratorní technika, člověk musí být neustále v pozoru a vnímat, co se děje a co má dělat (tedy, krom kytiček, ale ty na mě už rovnou působí jako pohádka na dobrou noc. Jsem v té místnosti 5 minut a už se mi zavírají oči...)
Ale na druhou stranu - v matice u tabule mi to dneska šlo a labtechnu jsme také zvládli - i když nemám ponětí, jak napíšu protokol, když doposud nerozumím, co jsme vlastně dělali. Ale to se nějak vymyslí - bude muset. Alespoň, že už nemusím opravovat protokoly z minulých hodin.

Jinak se dneska téměř nic nedělo - krom toho, že se jako obvykle vtírám a píšu sms lidem, kteří asi nechtějí. I když - dneska mi celý den odepisuje, je milý, zajímal se a taky mě (opět) pozval ven, ať příjdu do hospody, kde sedí s kamarádama. Začínám mít dojem, že takhle "milý" je jen když je přiopilý. Asi jsem ale neměla odmítat - jenže courat si po Praze v půl jedenáctý večer? Obzvlášť když jste na bytě sami a nikdo vás nečeká...
To by si pro mě musel přijít. Hahaha.

To mi připomíná, že mi včera kamarádka vyčetla (ta kamarádka, která s ním chodila), že jsem jí nepřinutila to s ním skončit dříve, že jí prý zničil. Nemohla pochopit, že jsem k tou musela mít neutrální stanovisko - protože oba jsou mí přátele a oba mám moc a moc ráda. Prostě jsem nemohla jen tak přijít a říci: "Hele, váš vztah už nemá cenu, měla by ses s ním rozejít..." Jediné, co jsem mohla dělat, bylo stát při nich a podporovat jejich vlastní rozhodnutí. A nejlépe rozhodnutí obou dvou najednou.
Taky mi řekla, že jsem jako on - že si myslím, že to, co se neřekne nahlas, nikomu neublíží, že mlčení je lepší než krutá pravda. Má pravdu. Ale svůj názor na to neměním.

Co bych ještě mohla napsat na tento blog, kam nikdo nechodí? :) Úspěšně jsem se registrovala...
Ne do partnerství, samozřejmě, ale do registru možných dárců kostní dřeně. Hodně lidí mi říká, že oni by to neudělali, že je to riskantní. Ano, to mají pravdu - ale stojí to za to. Dárcovství kostní dřeně zachraňuje životy, opravdu pomáhá - a to stojí za veškerá rizika s tím spojená. Ráda bych v něčem podobném viděla smysl vlastního života.
Co si o tom myslíte vy?
(Mimochodem, jsem zvědavá, jak na to zareagují rodiče, ještě o tom neví - a nikdy s tím nesouhlasili.)
Asi jim to radši neřeknu. Je to můj život, mé vlastní rozhodnutí. A bylo to jedno z těch málo rozhodnutí, za kterými si stojím a kterých nelituji. A pokud by štěstí stálo při mě a našel se vhodný člověk, kterému by to pomohlo, neváhala bych ani v tu chvíli.

Jsem unavená, asi půjdu spát. Zítra jdu zase zameškat přednášku - již pátou v tomto týdnu - ano, každý den jednu. Heh.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 thedreamy thedreamy | Web | 25. října 2013 v 23:06 | Reagovat

Ten první odstavec je jako bys ho psala o mně.
Ono se to nějak vyvrbí, neboj ;)
A s tou kostní dření tě obdivuju! Já bych se bála té bolesti, jsem asi srab. :)

2 ellie. ellie. | Web | 26. října 2013 v 11:51 | Reagovat

jojo, spontánní je moc fajn:)
ale neřešit následky může.. mít následky.

s prvním odstavcem souhlasím. prostě POTŘEBUJI být milována.. všechny ty kecy jako 'nepotřebuji muže, jsem ráda single' asi nikdy nepochopím.. láska je hold láska.

podle mě je lepší říct pravdu, která zabolí. teda alespoň já jsem radši, když jsou ke mně lidé upřímní. jako občas je taková ta menší 'white lie' nezbytná.. ale upřímnost je podle mě u lidí vzácná a mnou velmi oceňovaná vlastnost.

já, až mi bude osmnáct, tak budu darovat krev, protože prostě v dárcovství vidím smysl.
v čem je dárcovství kostní dřeně riskantní? moc o tom nevím..

3 heartsamess heartsamess | Web | 26. října 2013 v 12:56 | Reagovat

[1]: MYslím, že ten první odstavec je o tolika lidech, že se to nedá ani vyčíslit :)
Ale jak říkáš, ono to nějak dopadne - u obou z nás :)

[2]: Upřímnost je jedna věc, druhá věc je kecat někomu do věcí, do kterých člověku vlastně vůbec nic není a na který si ten dotyčný musí přijít sám, protože jinak by stejně nevěřil...

Rozhodně krev daruj, za tu drobnou námahu to stojí. Já už byla pětkrát, ale kdyby to bylo jen na mě, byla bych téměř už u desítky. Bohužel, po každém odběru mi habruje železo a tak mám povolený jen dva (max 3) odběry ročně.
A co se týče té kostní dřeně - jedná se odběr krvetvorných buněk. Jak asi víš, ty se nacházejí v kostní dřeni, která je přímo v kosti. Jsou dva druhy odběrů, pokud se nemýlím - první je operativně, druhý přečerpáváním z krve. Ono to zas tolik riskantní není - ale lidé si dost často myslí, že ano.

4 neverbeanother neverbeanother | E-mail | Web | 27. října 2013 v 11:15 | Reagovat

Možná, že každá dívka je svým způsobem naivní a touží po lásce. Já tedy určitě ano. Jinak takové vypisování smsek, pocit, že se jenom vtírám a radost z každého milého odepsání to si ještě pamatuju dost dobře, byla to zvláštní doba. Jinak s tou kostní dření tě obdivuju, já párkrát zašla darovat plazmu (krevní), ale posledně to se mnou málem seklo, takže máš vážně můj obdiv :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama