close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Střípky životů

27. října 2013 v 13:33 | autorka |  Diary
Napadlo mě, že bych mohla povědět něco o Nich - o postavách, které jsem někdy hrála a které mi utkvěly v paměti i v srdci. A vezmeme to pěkně chronologicky.

Eva I.
Má první. Mladá, sebevědomá, emancipovaná. Typická femme-fatale. Tvrdá, sebevědomá, ale vnitřně nejistá. Vyděšená. Morálně na hraně. Milovala, ale on měl nehodu. Umíral. Umíral dlouho, ležel v nemocnici, v komatu. Jeho duše nebyla mezi živými - ale tělo ano. A ona udělala to, co považovala za správné. Nechala ho jít. Se slzami v očích ho odpojila od přístrojů - nejodvážnější čin jejího života. Byla nejistá, hledala sama sebe, bála se odmítnutí, bála se zodpovědnosti. Nakonec našla mír - všichni ti, kteří kvůli ní trpěli, jí odpustili. A ona se svěřila, otevřela se - začala se hledat.


Kate
Veselá 19tiletá studentka, umělkyně a kamarádka. A drogově závislá. V jednu chvíli se smála, tančila, radovala. O moment později plakala, naříkala, křičela zoufalstvím, bolestí. Proč začala brát drogy? Proč zvolila cestu závislosti?
Chtěla být milována, chtěla být chtěna, chtěla být respektována. Její nejlepší kamarádka byla vždycky tou lepší - tou hezčí, tou chytřejší, tou oblíbenější. Kate chtěla dosáhnout jejích kvalit - a sáhla po tom nejjednodušším způsobu.
Poslední chvíle jejího mladého, strašidelného života nebyly pěkné.
Opět zvolila špatně - chtěla vyřešit tu situaci - i za cenu vlastního života. I za cenu života někoho jiného. Chtěla poslechnout, splnit rozkazy toho šílence, který je nutil se zabíjet. Vždyť až někoho zabije, ostatní budou propuštěni.
A tak vzala nůž a rozpřáhla se.
Cíl byla spolužačka - stejně zoufalá jako ona. Dívka, která s tím souhlasila - jen asi nevěděla, že to Kate myslí smrtelně vážně. Kate bodla, dívka vykřikla, všichni se proti Kate spikli. A ona obrátila zbraň proti sobě. Aspoň tohle - aspoň tohle chtěla dokončit. A povedlo se jí to.

Minea
Skřítka. Zamilovaná a posedlá.
Její duše byla čistá, hledala svou múzu, hledala své štěstí. Její nejlepší kamarád a životní láska jí opustila, nechala jí napospas jejímu vlastnímu osudu. Nikdy mu to nevyčítala, nedokázala to - tolik ho milovala, tolik ho chtěla chránit. Když se po letech opět viděli, věci se změnily. On byl stále stejný - až na přítomnost jiné dívky v jeho životě. A ona - ona byla jiná - rozpolcená. Netušila, že čas od času její tělo převezme ten "zhoubný nádor", ta Stříbrná věc.
Ona by nikdy nikomu neublížila. Ona by se kdykoliv pro kohokoliv obětovala. Ona se chtěla radovat ze života, smát se, kreslit, tančit. Ona byla umělkyní - a ta Stříbrná věc jí čas od času pomáhala. Ona byla její múzou!
A pak přišel on a tu múzu jí vzal. Najednou nebylo světla, najednou nebylo štěstí. Její múza byla pryč, její duše byla pryč.
Přesto - přesto se na něj nedokázala zlobit. Přesto mu odpustila.
Stříbrná věc se ovšem vrátila a Minea mizela. Každou minutou, každou vteřinou z ní bylo méně a méně, Stříbrná věc měla svůj cíl a Minea byla cestou k jeho dosažení. V posledních chvílích jejího života ale dokázala bojovat - dokázala se vzpírat a varovat. Křičela, rvala svou duši na kusy - jen a jen pro něj, pro jeho život, pro jeho štěstí.
Zemřela.
Ale Stříbrná věc odešla spolu s ní.

Eva II.

Tichá, smutná dívka. Hodná, pracovitá, vyděšená. Manželství bez lásky. Její život byl peklo - muž jí mlátil, ponižoval, nenáviděl. Zasloužil si to, co se mu stalo - zasloužil si zemřít. Ona to tak ale nevnímala, svým vlastním způsobem ho měla i ráda a nikdy - nikdy by nesebrala dostatek odvahy k tomu, aby udělala to, co se stalo. Nikdy ani nenašla odvahu k tomu, aby se radovala z toho, že on je mrtvý!
A pak zemřelo i to malé dítě. Jak mohl někdo ublížit malému dítěti?
A ten muž, ten muž, kterého pořádně ani neznala. Proč zemřel i on?
A proč měla na rukou krev? Proč si z toho vůbec, ale vůbec nic nepamatovala?
Když si uvědomila, co se skutečně stalo, byla zhrozena a chtěla zemřít. Ona je přeci nemohla zabít, ona jim nemohla ublížit! nikomu nemohla ublížit, ona taková není! A přesto - přesto to byla ona. A vlastně nebyla.
Snažila se s tím zlým duchem bojovat, snažila se, aby neublížil ještě někomu jinému. Jenže ona byla zoufalá, zrazená vlastním tělem, morálně na dně. Neměla sílu k boji a zlý duch zvítězil. Neměl to těžké - nesnažila se. Proč také?
Bylo jednodušší nevnímat - bylo jednodušší zamknout se ve své mysli a přestat ovládat to hrozné tělo, které zabíjelo.
Ze své dřímoty se probrala jen dvakrát. Nechápala proč na ní všichni koukají se strachem v očích, nechápala, proč jí všichni nenávidí. Chtěla jim dokázat, že ona není špatná, že už je v pořádku. Zlý duch se ovšem vrátil - tak nečekaně, tak náhle. S tak obrovským vztekem.
Když se probrala podruhé, tušila, že zlý duch už odešel nadobro. Všechno bylo dokonáno - všichni zaplatili za své činny. Ona ale necítila úlevu, naopak. Ona byla vinná. Když jí strčili do ohně, křičela. Bála se.
Věděla však, že si to zaslouží.

Eva III. Má Eva - ta, která je se mnou již nějaký ten pátek, ta, která je ta nejdůležitější. A kterou nenechám jít. Nemohu.
Dospělá žena, která měla v životě jasno. Ani Světlo ani Tma. Zůstane na pomezí, nebude si vybírat. Výběr by jí nic nedal, výběr by jí nepomohl. Navíc, jak by si mohla vybrat, když potřebné bylo obé? Jak Světlo, tak i Tma?
Život se jí změnil, když potkala Jeho, velkého Světlého, který si jí omotal kolem prstu, do kterého se zamilovala jako malá, naivní puberťačka.
V životě nikoho tak nemilovala, v životě nic takového necítila. A ví - moc dobře ví, že jí nečeká šťastný konec. Očekává zradu, ale nemůže se přinutit ho přestat milovat. Možná by pomohlo, kdyby se konečně rozhodla. Světlo nebo Tma?
Pokud Světlo, bude moci být po jeho boku, bude moci bojovat na stejné straně jako on.
Pokud Tma, možná se konečně z té lásky odprostí, možná konečně najde svůj vlastní život.
Co chce? Jak to dopadne?
Kdo ví.
Já to nevím.
Ona to také neví.
On možná tuší.

To je asi tak vše, na co si vzpomenu. Postav bylo mnohem, mnohem více a musím říci, že každá, kterou jsem kdy hrála, mi něco dala - tvrdá Catherine, máma C., nafoukaná Charlotte, naivní Lily, svůdná Joe, další posedlá Eva - prostě každá. Když si to ale po sobě tak čtu, zjišťuji, že si jsou všechny tak moc podobné. Asi je všechny prožívám stejně...
Asi do nich dávám mnohem více, než co si ony berou ode mne. Nebo to je naopak?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama