Takže - nakonec jsem to udělala.
Přemýšlela jsem nad tím již nějakou tu chvíli a nakonec k tomu i sebrala dostatek odvahy a času (jde spíše o ten čas než o odvahu, protože, upřímně, ať tady napíšu cokoliv, nenajde se moc lidí, kteří by se k tomu dostali). Naštěstí.
Nejprve k účelu tohoto blogu - jde jen a jen o to, abych se měla kam vypsat. Každý to někdy potřebuje - vzít tužku a papír, sednou si do prázdné místnosti, utřídit si pomotané myšlenky. Najít cestu, vyznat se ve svých emocích, v pocitech, které nás sužují i naplňují. A já k tomu budu právě používat tento blog. Nečekám, že se to bude dát číst a tak ani nečekám, že to někdo bude číst. Takovýchto blogů je na internetu hodně a můj nebude o nic zajímavější než jiný. Vlastně dá se říci, že nebude vůbec zajímavý - veškerou svou zajímavou činnost (tu "literární") házím na svůj oficiální blog a tady z ní neuvidíte ani čárku - pokud se tedy nebude jednat o literaturu cenzurovanou - tedy tvorbu, u které nebudu chtít, aby jí četli mí přátele (protože bude většinou o nich. A nebo, v horším případě, o mě).
A konec vykecávání. Nejprve řeknu něco o sobě. Jsem slečna. Zatím stále ještě devatenáctiletá. Jsem také studentkou na univerzitě, nejsem si ovšem jistá, zda jsem si vybrala obor studia, který bych chtěla jednou dělat - o tom se ale určitě dozvíte v nějakém mém jiném příspěvku. Pravděpodobně ponese název: "Jaké si to uděláš, takové to má, aneb špatná rozhodnutí č.1".
Dále - v tuto chvíli pendluji mezi mím domovem a Prahou. I o tom určitě něco uslyšíte.
Také musím říci, že jsem šťastně svobodná. Tedy, šťastně...ehm. Byla jsem to já, kdo ukončil tříletý, pevný vztah s mým ex. Proč? Nemilovala jsem ho. Smutné je, že jsem ho nikdy nemilovala. I o tom určitě dost uslyšíte. Stejně jako o tom, koho (a myslím, že to můžu napsat zcela upřímně a bez jakékoliv přetvářky či lži) opravdu miluji (ano, mám odvahu použít až takto silné slovo.). Takže - můj milostný život je velice složitý. A zároveň velice jednoduchý - on totiž ve skutečnosti žádný není. Miluji, ale dívám se i po jiných. A srovnávám. A nejenom že srovnávám, já většinou počítám s tím, že nikdo nebude lepší než On. Smutné.
Stejně ale hledám, rozhlížím se a doufám. Kdo ví, třeba to jednou příjde.
To se pomalu dostávám k dalšímu bodu "O mě". Znamením jsem ryba (a ano, u inteligentní osoby jako já by se dalo čekat, že na znamení neuvěří, ale já věřím a nikdo mi to nevymluví.) a vlastním všechny ty správné "rybí" vlastnosti (třeba umím plavat...) - tedy, jsem romantická, citlivá, hodná, optimistická, důvěřivá a věřím. Můj život je jen a jen o tom, že v něco věřím. Věřím v Boha. Věřím v lásku. Věřím ve spravedlnost. Věřím v lidský úděl a v to, že člověk dostane to, co si přeje, pokud si to přeje dostatečně silně a nevzdává se.
Takže já věřím a nepochybuji. Pokud se stane něco špatného, stále věřím, že se to zlepší a to mi pomáhá pokračovat, jít dál, přenést se. Někdy to je těžké, někdy bych s tím měla přestat. Ale nejde to. Jsem to já.
Tak už víte, že miluji a věřím.
Také ráda čtu, sleduji seriály, občas něco napíšu. Také se docela i ráda učím (či spíše chápu). Ovšem jsem také přeborník v prokrastinaci.
A jsem nešikovná a neuvěřitelně nepraktická - někdy vám musím vyprávět o všech těch nepovedených věcech, co se mi v životě povedli. Mohla bych třeba začít svou prací v laboratoři...
Nejsem nijak nádherná - vlastně, mám pár kilo navíc a příliš silná stehna. Občas to chci řešit, protože kdo by nechtěl být štíhlý, že. To bych ale musela začít sportovat a něco dělat - a to je problém. To je jednodušší přesvědčit se, že jsem vlastně hezká taková, jaká jsem a že má postava je to, co mě dělá tým, kým jsem. Většinou si taky řeknu, že mám i pěkný obličej a pěkné oči (zelené, mimochodem). Poslední dobou mi ale příliš padají vlasy (asi ještě od moře) a mám problémy s pletí (to protože jsem přestala brát antikoncepci). Vidíte, pro všechno si dokážu najít rozumné (občas) vysvětlení.
A mé koníčky? Ráda čtu, poslouchám hudbu (téměř cokoliv), přemýšlím, chodím se psem, pomáhám přátelům, sním, ležím, jím čokoládu, hraju a prostě - žiju.
Snažím se milovat svůj život. Snažím se na všem vidět to pozitivní. Někdy to nejde.
Nevadí. Půjde to jindy.
Jak říkám - já věřím.
Věřím, sním, miluji. Doufám.
To jsem já.