Ahoj, ahoj,
po víkendu opět tu. Víkend byl pěkný, ale příliš krátký (jako každý víkend). A pondělí bylo nezajímavé. Staly se dvě věci, které stojí za zmínku - poprvé jsem nešla na přednášku a večer byla na Staromáku na Lucii.
Na přednášku jsem nešla, protože jsem potřebovala spát a postel byla pohodlnější než lavice v učebně. Navíc by to bylo neslušné, když člověk sedí vepředu.
A Staromák - bylo to fajn, sice příliš mnoho lidí, ale jinak ok. Lucie patří mezi mé oblíbené kapely a znám od nich dost písniček na to, abych si mohla zpívat s nima. Co mě ale trošku vadilo, byla "ignorance" některých jiný lidí, kteří asi moc nepochopili smysl té akce Nikagdá nězabuděm. Šlo hlavně o chvíli, kdy se zpívala stejnojmenná písnička - symbol toho, že nenecháme komunisty, aby opět převzali moc, že víme, co dělali a čím nám opět hrozí. Že jim neodpouštíme.
Člověk by čekal, že při téhle písničce bude ticho a lidé budou vnímat, popřípadě si budou zpívat také. Že budou myslet, uvažovat, melancholicky hledět k obloze a doufat. A místo toho...
Místo toho jsem neslyšela téměř jediné slovo z té Krylovy písně, protože vedle mě se skupinka mladých lidí bavila o tom, že Lucie už končí a že tak můžou jít do nějakého baru. Chlastali tam, smáli se a bylo jim to úplně, ale úplně jedno.
Sakra, ta Lucie tam nebyla jen tak, protože si chtěla zahrát mezi lidma! Šlo o to, těm lidem něco předat, sdělit jim jejich názor!...A to se u některých jaksi minulo účinkem.
Tak a za dnešek už je stížností dost.
Teď co dneska - mám dilema. Obrovské dilema.
On mě před dvěma týdny pozval na jednu akci - že bychom tam mohli jít spolu a tak. Od té doby o tom téměř už nemluvil, natož aby se mě zeptal, jestli půjdu, popřípadě v kolik atd. Prostě nezájem. A já nevím, zda tam mám jít či nemám. Chtěla bych - a to nejenom kvůli němu, zajímá mě i samotná povaha té akce. Ale - on tam bude s přáteli a já nevím, zda se chci vnucovat. Co když vůbec nechce, abych tam přišla a abych se k němu hlásila?
Nelíbí se mi, že bych tam měla přijít sama - neznámé prostředí, neznámí lidé. Na druhou stranu, jsem už dospělá a měla bych být i samostatná. Nepotřebuju nikoho jako doprovod, ne?
Dobře, potřebuji.
Tak co, mám či nemám jít? Musela bych zameškat další přednášku (je to plus nebo mínus?)