Jsem velká holka. Jsem dospělá. Už nejsem dítě. Už za mě nikdo nic nevyřeší. K tomu, abych si splnila své sny, musím udělat něco sama - odhodlat se, udělat první krok, vyjít svému štěstí a novým zážitkům vpřed. Jen kdyby to nebylo tak obtížné.
A teď nemluvím o svém milostném životě (který není), ale o své "profesním" životě či jak to říci.
Již dlouhé roky sním o tom, že bych chtěla dělat divadlo. A teď se mi ozval nějaký člověk z nějakého divadelního spolku, že shání nové herce a herečky. A tak mám domluvenou schůzku na středu večer. A jsem z toho neuvěřitelně nervózní. Co když nebudu vědět, co dělat? Co když - prostě nemám ráda nové místa, nové lidi a nové situace. A tohle je něco opravdu nového. Říkám si, že zatím se tam jdu jenom podívat - nic závazného. Když to nebudu stíhat, nevadí, když se mi tam nebude líbit, mohu odejít a už se nikdy nevrátit. Jdu se tam jen podívat. Jenže - jenže i tak se dost bojím.
Ale jsem dospělá a jinak se mi mé sny nesplní.
Musím začít být trochu aktivní a jít vstříc tomu, co mě čeká. Zvládnu to. Určitě to zvládnu.
Jsem velká holka, musím to zvládnout!
(Poraďte mi, jak udělat, abych z toho ve středu nevycouvala a vážně tam dorazila).
Jinak dneska asi zase zameškám přednášku, nechce se mi tam, příjdu až na cvika. Přece nebudu ve škole ode dvou do osmi, ne? Ty dvě hodiny by byly ztráta času, to radši dojdu do knihovny a přečtu si to, z čeho ve čtvrtek píšeme...
juu:)
taky mám ráda divadlo, a radím: JDI ZA SVÝM SNEM fakt jako neštvi mě ty si to zasloužíš:D :)
tento typ nervozity je náhodou strašně úžasnej:D trochu to bolí, ale jdeš vstříc novým lidem a novým příležitostem a svýmu snu a je to boží.. ber to takhle:D já ti to moc přeju:)
já jsem měla takovou nervozitu před schůzkou s lišákem, ale NEŘEŠ TO, BUĎ SAMA SEBOU A FOLLOW YOUR DREAM, tak, teď jsem se vyčerpala:D :)