Tak jsem se vrátila z víkendové akce.
Musím říci, že i když jsem tam jela s rozpačitými pocity z toho, že nejede nikdo z mích blízkých přátel a bála se, abych tam celou dobu nebyla sama samotinká, měla si s kým povídat atd, bylo to strašně fajn. Možná i to, že jsem tam nebyla přímo se "svýma lidma" a byla jsem nucena komunikovat i s někým jiným a bavit se. A taky za to může možná i trochu to, že tam nebyl On - kdyby byl, nemyslela bych na nic jiného. Takhle jsem si mohla dělat cokoliv, co jsem uznala za vhodné, takhle jsem se nemusela soustředit jen a jen na to, kde asi tak je, co povídá, jak se baví.
Prostě může jezdit na akce sama!
Než budu pokračovat, měla bych povědět něco o povaze té akce. Jedná se o LARP - hraní na hrdiny naživo. Každý má nějakou postavu, kterou ztvárňuje v určitém příběhu. Je to vlastně divadlo bez diváků a scénáře.
Tentokrát mou postavou byla Julie - mladá a velice citlivá dívka, která byla využívána jako médium, jelikož byla schopná vnímat věci, které ostatní neviděli - měla vidiny, které jí odhalovaly skryté - nejčastěji bolest, zlo, smrt, nenávist, vinu - prostě cokoliv. Julie těmito vidinami samozřejmě trpěla, znamenali pro ní bolest a nehorázné utrpění - dříve křičela, plakala, omdlívala. Časem se to ovšem naučila ovládat a skrývat to uvnitř sebe - často jenom upadala do chvilkového transu či šeptala slova, která pořádně nedávala smysl. To skrývání jí ale stálo nehorázně moc sil a její duše tím trpěla mnohem, mnohem více, než kdyby to dávala plně najevo.
To ona ale nechtěla - věděla, že pokud chce být opravdu užitečná, musí to ovládat. S tím jí pomáhal muž jménem Samuel, vymítač a bývalý kněz. O Julii se řádně staral - dohlížel na to, aby jí nic nechybělo a aby se příliš nepřepínala. Možná jenom nechtěl ztratit tu moc, kterou ona měla a díky níž měl o mnohé zjednodušenou práci - spíše ale trpěl výčitkami svědomí. Ta mladá dívka trpěla - trpěla, jen aby on mohl vykonávat své poslání vymítání zla ze světa.
A nebo - nebo jí prostě měl jen rád.
Ona ho ráda rozhodně měla, byl to jediný člověk, kterému kdy důvěřovala, byl jejím ochráncem, byl její skálou, byl jejím vším. Vždyť vlastně všechno tohle dělala jen a jen pro něj - a byla by schopna i mnoha dalších věcí. Klidně i zemřít.
Spolu se Samuelem se vydali do malé vesnice, kde se prý vyskytuje nějaké zlo. První věc, na kteoru narazili, bylo roztrhané tělo, které v Julii vyvolalo neovladatelnou vizi. Další přišlo setkání s podivným starým mužem - a dalšíí nepředvídatelná vize, křik, strach. Démon. Ten muž byl démon.
Brzy na to se Julie seznámila s mladými, krásnými dvojčaty - a přišel další šok, tentokrát ovšem voladatelný. Jedna z dívek byla jako Julie - nadaná (či prokletá). A druhá byla posedlá...
Ano, nebyl to pro ní jednoduchý den.
Po několikahodinovém pátrání a dojednávání se dohodlo, že je nutné démona vymítit. K tomu ale byla přítomnost tří cnostných, "nadaných" žen. A v dosahu se nacházeli právě tři "nadané" ženy - Julie, její nová o něco šílenější kamarádka a žena s velkými léčitelskými schopnostmi. Samuelovi se ovšem nijak nezamlouvalo, že by se měla Julie účastnit rituálu. Bylo to příliš nebezpečné, příliš psychicky náročné, mohla by u toho zemřít - a nebo ztratit i zbytek příčetnosti, které v sobě ještě držela.
Nedopadlo to ale jinak, než že se Julie rituálu účastnila. Démon byl spoután k Samuelovi, který se ho další den za přítomnosti velké léčitelky chystal na dobro zničit. Rituál byl pro Julii velmi obtížný - démon využíval všechny své schopnosti aby se dostal přítomným do hlavy a nějak je ovlivnil - a na Julii platilo jediné - Samuel. Stačilo. aby démon řekl, že Samuela nikdy neopustí, že ho zničí, že ho zabije a Julie šílela. Stačilo, aby naznačil, že Samuel Julii opustí, že je pro něj přítěží - a ona šílela. Upadla do nebezpečného transu, kdy přestala vnímat vše okolo - lidi, křik, strach, bolest - byla jen ona a její duše, jen podivné stíny a zoufalství.
Kdyby nebylo jejich nových přátel (šílených dvojčat a jejich rodiny), možná by na tom místě stála doteď - dvojčata ovšem odvedla Julii do města a snažila se jí z jejího transu nějak dostat. Po neúspěšném pokusu o sebevraždu, kdy Julie málem nakráčela do moře, jí z transu dostali a ona si uvědomila, že ještě musí žít. Musí pomoci Samuelovi zničit démona. Musí pomoci dvojčatům - Elišce, aby ovládla svůj dar a Marii zbavit se jejího prokletí, její vlastní posedlosti.
A musí pomoci Sáře, ženě reverenda. A musí pomoci...
Tolik neštěstí, tolik strachu a zlobi. Její dar je velká zodpovědnost a ona kráčí po stezce odvahy. Musí - musí sebrat veškeré své síly a využít svého daru ke konání dobra.
A tak vydržela další den a na následný rituál zničení démona kráčela vedle Samuela s nadějí, že se všechno zase zlepší, démon je opustí a oni budou moci pokračovat v jejich cestě po světě.
Bohužel, rituál se nepovedl. Démon byl sice zničen, ale jeho otisk zůstal v Samuelově hlavě - rozhodl se ho ničit zevnitř. Naneštěstí Julie oplývala schopnostmi, které jí nutily ten hlas, toho démona slyšet. Kdykoliv pohlédla na Samuela, viděla vzadu v jeho očích výsměšný pohled toho démona.
Byla si vědoma, že jí to jednoho dne zničí - démon opět našeptával, démon trhal na kusy její duši, její rozum. To samé ale dělal i Samuelovi a to bylo jediné, co jí zajímalo. Jak zničit démona, aby měl Samuel klid? Dokonce démona prosila, aby si vzal její život - jen, aby mohl Samuel klidně žít.
Démon na to ale nehodlal přistoupit. A ani Samuel, který tušil, že pokud Julie zůstane v jeho přítomnosti, zblázní se.
To nemohl připustit. Byl rozhodnut jí chránit a to všemi možnými prostředky - ona nesměla být v přítomnosti někoho takového. A tak učinil rozhodnutí - odejít z města. Bez Julie.
Postaral se o to, aby jí k sobě přijala rodina dvojčat (která si k sobě vzala i synovce muže, ve kterém se předtím usídlil démon a který přišel o všechny své milované a upadl do letargického stavu) a bez jediného slova rozloučení odešel. Julie křičela, plakala, dělala vše, aby tomu zabránila, neměla ovšem dostatek sil. A když ztratila Samuela z dohledu, zjistila, že on jí opravdu opustil. A že se třeba již nikdy nevrátí.
Bylo to, jakoby jí odešly veškeré zbývající síly, jako kdyby přestala bojovat.
Najednou se objevila tma - tma všude kolem ní. A žádné, žádné světlo. Jen tma. Tma a ticho.
Jen jedinkrát se z toho podivného transu dostala a to, když jí byl předán dopis od Samuela, který slíbil, že se za rok pro Julii vrátí. Za rok totiž bude moci velká léčitelka udělat další zázrak, který by ho mohl zbavit déman v jeho hlavě.
Otázka ovšem je, zda Julie ten rok vydrží. Má sice Elišku a novou rodinu, ale...
Ale nemá Samuela. Muže, kterého možná milovala.
Tak, to byl příběh, možná to někdy sepíšu do povídky. Teď trochu jiné postřehy.
To, jestli si člověk hru opravdu užije, hodně záleží na tom, s kým hraje. Já měla velké štěstí, Samuela hrál docela fajn kluk, se kterým si rozumím a který i umí hrát. Bylo to pěkné, když se staral o Juliino zdraví, když jí zabraňoval se přemáhat atd - takové ochranitelské. Občas sice působil, že nemá ponětí, co má dělat, ale to se stává. Bylo fajn si s ním zahrát - takové lepší než neutrální. Dobrý herec, člověk stejně starý jako já, vyšší - prostě vyrovnaný partner. Nejvtipnější bylo, když na Julii zapomněl po tom rituálu vyhánění démona a nechal jí samotnou v lese. Úplně jí vypustil z hlavy a uvědomil si to cestou. Málem ho to prý zabilo :D
Uvažovala jsem, zda se mi líbí a zjistila jsem, že asi ani ne...
A pak jsem hrála s dalšíma fajn lidma, s Janičkou jako s Eliškou (původně jsme se o Elišku "hádaly", jelikož máme s Janičkou stejný styl hraní. Nakonec jsme hrály dosti podobné postavy - akorát ona více křičela). A s taky s Tomem, jako velkým démonem. Problém Tomáše je v tom, že je sice dobrý herec, ale někdy přehrává - a jako organizátor má i problém s tím, že to vidí z jiné strany.
Démona měl původně hrát On. Zajímalo by mě, jak by to dopadlo. Ta hra by mohla mít úplně jiné grády - Tomáš, ať se snažil sebevíc, se Julii do hlavy moc nedostal, nepochopil to hlavní, co jí táhlo. To On by tomu rozumněl - a byl by schopný to využít všemi možnými prostředky. Ta hra by nabrala úplně jiné obrátky. A kdo ví, jak by to dopadlo - On jako démon by Julii dohnal k čemukoliv.
Uvažuji, co ještě dalšího - snad jen to, že rodina, která si Julii k sobě nakonec vzala, byla vážně skvělá - prý si postavíme psychiatrickou léčebnu - jedno dvojče posedlé, druhé obdařené velkou citlivostí, další "přijaté" dítě v transu a s vidinami a další nové dítě ve stavu otupělosti a letargie....
Prostě blázinec :D Ale bylo to neuvěřitelné.
Tak a kdo to dočetl až sem, je skvělej! :D
Nutno ještě podotknout, že v tomto týdnu dělám dva zápočty a ještě jsem se na to ani nepodívala.
To bude vtipné. Asi se radši zblázním.