Začnu od začátku. Jsem heterosexuál.
Jsem stoprocentní heterosexuál, který o tom nepochybuje. Dokonce jsem už i z tohoto důvodu jednu slečnu odmítla.
Stále mě ale napadá - co kdybych nebyla? Co kdybych byla homosexuál či bisexuál? Jak by se zachovali mí bližní, jak by to přijali?
Ano, mohla bych napsat něco o tom, jak je v dnešní době homosexualita vnímána, jak se to za ty roky zlepšilo, v čem se to zhoršilo, mohla bych psát o tom, jak by měla být povolena adopce homosexuálním párům, mohla bych psát o čemkoliv, co se tohoto tématu týká. Dokonce i o tom, že to začíná být trendem mezi mladými stejně jako před lety bylo emo a gothic. O tom ale psát nechci, myslím, že to už přede mnou zvládlo mnoho dalších lidí, kteří k tomu měli dokonce i blíže než já sama.
Já chci psát o něčem jiném.
Zajímám se o chlapce. Jenže kdyby se to jednou změnilo, kdybych si najednou uvědomila, že muži nejsou nic pro mě a bláznivě se zamilovala do ženy, kdybych chtěla naprosto od základů změnit svůj život. nemusela bych se bát. A o tom chci dnes napsat. Chci poděkovat.
Není to dlouho, co jedna kamárdka udělala své "coming out". Všichni jsme to vzali jako fakt a podporujeme jí, jak jen to jde. Ano, najde se pár lidí, kteří jí nechápu či se jí smějou, ale to k tomu již patří. Co mě ale mrzí ze všeho nejvíce je přístup její mámy. Vlastní mámy, vlastní rodiny, která to nechápe, která její rozhodnutí nerespektuje a která to odmítá. Na své nejbližší se obracíme, když je nám nejhůře - a jak pak máme sehnat odvahu vylést s tím před ostatní, když nás ani ti nejbližší nepodpoří.
Proto chci poděkovat. Chci poděkovat své úžasné mamince, která mi již před lety řekla, že by jí nevadilo, kdybych si domů přivedla dívku. Mámě, která mě a i mou mladší sestru, která je teď v tom nebezpečném pubertálním věku, neustále přesvědčuje, že by s tím neměla jediný problém, že by nás jakoliv podpořila, že by na nás byla pyšná a nikdy by se k nám neobrátila zády. Nikdy, za žádných okolností.
Chtěla bych poděkovat té úžasné osobě, která chápe slova: "Nemůžeme za to, do koho se zamilujeme."
Díky, mami.
Dala si nám možnost výběru. Výběru beze strachu. Výběru bez pocitu, že tě naším rozhodnutím zklameme. Díky, že nás bereš takové, jaké jsme a že by nás brala stejně, ať bychom byly homosexuální, ať bychom byly bisexuální, ať bychom byly jakékoliv.
Díky a doufám, že jednoho dne i já předám to samé svým dětem, svým dcerám a synům.
Aby se nikdy nebáli za to, kým jsou.
Aby se nestyděli říci: "Miluji" navzdory společnosti a názoru ostatních.
Krásný názor, moc se mi líbí. Kéž by víc matek bylo jako ta tvá.